Helenušákův plivníček

11.01.2012

A fotoreportáž z tradiční novoroční dovolené na horách. Sněhu bylo až až!!! Hlavně pak na uatě, když jsme odjížděli!

Ovšem také stále bojujeme s virozou.

Bylo to nakonec rychlejší, než jsme čekali.

Sice ho ještě nemáme, ale už se radujeme!!! Na druhý pokus jsme zkolaudovali!!! Celá taškařice trvala asi minutu, Pán ze stavebního úřadu skoro ani nevypnul motor od auta, omrkl upravená okna, napsal nám papír, že tu smíme bydlet a odjel. Ani připravené cukroví si nevzal.

Dítě lezec, bude považovat kočičí granule za lahodnou pochoutku a bude s kočkou společně hodovat, jak nejčastěji se mu to v nestřežených chvilkách podaří. Voda na pití je zase úžasná hračka a je třeba ji řádně vycákat a sebe zamokřit.

Asi ho začnu nemít ráda

Kojící dečku pro kocoura!!!

Chuděrce bych jí je ani nezaznamenala. Umí krásně čičí, táta, máma a když jsou na návštěvě, tak i bába a snaží se o dědu. A samozřejmě ňam. Oproti Klárce Lucinku baví slovní hříčky, takze stokrát denně u nás jede "jak jsi veliká", "jak se máš", "pápá", "paci paci". Kromě příslušných gest k tomu i povídá (táááák, tak tak ti tak, pááápááá).

Včera ráno jsme se rozhodli, že zuby nezuby (mám pocit, že jí roste stále nějaký a vzhledem k tomu, že Klárce i teď rašej stoličky, tak bych se nezubů asi nedočkala nikdy, no možná v pubertě) dáme se na noční odstavení, budit se každou hodinu, to nejde. Rodiče musí být živí, aby byli alespoň trochu stresuodolní.

Co nového?

Ani nevím, jak se stalo, že tam chodím

Jako dítě (no co dítě i dospívající a možná i jako dospělec) jsem se bála v noci vystrčit nohy z pod peřiny.. Znáte to.. něco mi je sežere! To, co se schovává pod postelí a čeká... čeká na moje nohy... Časem mě to přešlo... ale... když v noci vystrčím teď nohu, něco se mi do ní zakoucne!!! Něco, co je pod postelí a čeká.. čeká na mé nohy!!!!!

Nejen, že co hodinu brečí Lucinka, že chce nakojit a že jí bolí rostoucí zoubky, v mezidobí brečí Klárka, že jí Kokeš škrábe postel a chytá jí nohy.

Proč jsem si tuto rubriku jen nepročetla dřív, než nastala akce Kokeš

Sice jsem to měla v plánu asi tak za půl roku, až se víc usadíme, ale vše se sehrálo tak, že....

Už čtvrtý týden, ale nějak nestíhám cokoli psát. Dům a děti jsou přednější (a občas manžel a od zítra kotě)

Ve svém!!!

Jen jedno dítě, tak to se bude krásně stěhovat... Jo? Prdlajs!!!

člověk míní...

Začalo to zcela nevinně.... MichMichMin manžel odjel na prodloužený víkend kamsi na ledovec. Já byla  pozvána k Míše domů, aby se tam sama s šestinedělňátkem (no pořádnej raubíř to je, ten Viki) nebála a abychom se taky trohu poměly a nebo někdy i poměli... Pak nás napadlo, že by Klárce bylo lépe s tatínkem u babičky a protože jedno dítě, žádný dítě...  mohla bych vzít látky a šicí stroje. Slovo dalo slovo, já naložila půl domácnosti a výsledek uvidíte uvnitř.